Ondřej Kováč IEn.

Před dvanácti lety jsem dostal příležitost vstoupit do automotive výrobní společnosti a ochutnat pracovní rytmus, který jsem do té doby neznal. Lépe řečeno, neměl jsem o ničem podobném ani tušení.

Dodnes z této více než intenzivní zkušenosti čerpám. Naučila mne přijímat zodpovědnost a rozhodnout se za každých okolností. Nebylo to jednoduché, neznal jsem metody, které by mi pomáhaly stres zvládat. Po logickém „utavení se“ při často šestnáctihodinovém pracovním dni jsem se začal věnovat tomu, jak se nezbláznit, nezlomit se v záklonu, pracovním, osobním, emočním.

Přijal jsem Lean filozofii. Pochopil jsem, že selským rozumem fabriku neuřídím. Chce to totiž něco robustnějšího, než nabízí kapacita lidského mozku.

Naučil jsem se opírat o metodu, o strukturu, která je už vyzkoušená, podrobená sledováním a vyhodnocováním stovek lidí přede mnou.

V současnosti učím lidi, kteří se učit chtějí. Učím metody, nástroje, strategii. Pomáhám definovat cíle a vize.

Po více než deseti letech intenzivní praxe mne živí hlavně vědomí toho, že dobrý tým může existovat pouze za předpokladu, že jeho členové přijmou úplnou zodpovědnost za kompetence, které jim samozřejmě také musím poskytnout.

Nepřestávám žasnout při nalézání „talentů“ v řadách zaměstnanců, při objevování nových osobností, při pozorování jejich růstu.